Naše dovolená v Itálii aneb jak jsme se ocitli uprostřed dálnice

16 minut čtení

Itálie – země krásné architektury, výborného jídla a… chaosu, který vás může během pár hodin stejně tak nadchnout, jako úplně vyčerpat. Naše dovolená v Itálii je tomu krásným příkladem. Byla plná nečekaných zážitků, příjemných překvapení, ale i pořádných nervů. Pokud se sem chystáte poprvé (nebo i po několikáté), možná vám naše zkušenosti pomohou vyhnout se některým nepříjemnostem a užít si Itálii takovou, jaká skutečně je – nádhernou, živelnou a občas tak trochu šílenou.

Když jsme plánovali víkend v Itálii, představovali jsme si romantické procházky po náměstích, skvělou pizzu na slunné zahrádce a klidné obdivování historických památek. Místo toho jsme hned po příletu zažili italský dopravní chaos, potkali podivné existence v milánských parcích, stihli výměnu dvou naprosto rozdílných hotelových zážitků a v Římě málem padli horkem k zemi.

Naštěstí jsme mezi tím vším našli i chvíle, které za to opravdu stály – třeba nádhernou Florencii, úžasnou pizzerii přímo na náměstí nebo nečekaně rychlý přesun z Říma do Vatikánu. Ať už vás zajímá, na kolik vás vyjde taxi, kde se rozhodně (ne)ubytovat ve Florencii, nebo proč se raději vyhnout Římu v srpnu, čtěte dál.

Tento článek obsahuje affiliate odkazy. Pokud nás chcete podpořit, je nutné dokončit registraci/nákup přes náš odkaz bez využití dalšího přesměrování.

Proč jsme se rozhodli letět na víkend do Itálie?

Do Itálie jsme se chtěli podívat už dlouho, ani ve snu nás však nenapadlo, že se nám to podaří již takto brzy. Onehdy jsme brouzdali po internetu a hledali nějakou spontánní levnou dovolenou, kterou bychom mohli stihnout přes víkend v rámci pracovního volna a zároveň za ni neutratili celé jmění. Přeci jen jsme se ještě stále dostávali z období finanční krize, kterou s sebou přineslo stěhování.

A právě tehdy nás cvrnkla do nosu Itálie. Levná, krátká dovolená, a přesto plná překrásných míst k objevení. Slovo dalo slovo a začaly se nám hromadit účty za letenky, ubytování, pojištění a další náklady s dovolenou spojené. Jak se nám nakonec v Itálii líbilo? Splnili jsme si svůj sen? A co bychom příště udělali jinak? To vše a spoustu dalšího se dozvíte v našem článku.

Cesta z Prahy do Milána

Přestože za začátku nepřipadalo letadlo v úvahu (fobie z létání), nakonec se ukázalo jako ta nejlepší volba. Proč? Bylo nejrychlejší, nejpohodlnější a překvapivě i nejlevnější. Levné letenky do Itálie jsme si zakoupili u společnosti Ryanair a to za zhruba 130 EUR. Čtyři letenky (tam a zpátky pro dva lidi) jsme tedy sehnali v přepočtu za něco málo přes 3 000 Kč.

Naše cesta začala na letišti Václava Havla v Praze, odkud jsme s nízkonákladovými aerolinkami Ryanair vyrazili na hodinu a půl dlouhý let z Prahy do Milána, konkrétně na letiště Milano Bergamo. V Česku jsme vzlítali za chmurného deštivého počasí, o to větší šok pro nás byl, když nás při vystupování z letadla uhodil horký italský vzduch.

Na letišti již čekalo několik autobusů, které za menší poplatek převážely turisty z letiště do centra města. Pro představu, z letiště Bergamo je to na vlakové nádraží v centru Milána zhruba tři čtvrtě až hodinu cesty autobusem. My jsme ovšem byli v takovém úžasu, že nám ta hodina utekla jako pár minut.

Autobus zastavil přímo u vlakového nádraží, odkud jsme se vydali rovnou na hotel, abychom provedli check-in a mohli si odložit přebytečná zavazadla. Naštěstí jsme s sebou měli jen malé batůžky, takže jsme se nemuseli po městě tahat s kufrem a připlácet Ryanair za větší zavazadlo.

První ubytování – příjemné překvapení

Ubytování jsme, stejně jako u předešlých dovolených, vybírali přes Booking, s nímž máme roky skvělou zkušenost. Pro svou první noc jsme zvolili Residence Desenzano, hotýlek schovaný v jedné z městských ulic.

Pro přenocování v Miláně jsme si snad nemohli najít lepší místo. Hotel byl dostatečně daleko od historického centra, takže jsme nebyli rušeni hlučnými turisty a měli na noc dostatečné soukromí. Zároveň však byl v docházkové vzdálenosti několika zastávek MHD, tudíž jsme to měli jen pár minut cesty ke všem památkám na našem seznamu.

Hotel celkově můžeme doporučit všem, kteří chtějí být blízko centra a přesto si zanechat kousek soukromí. Na recepci se dalo domluvit anglicky, neměli problém ani s naším brzkým odchodem z ubytování. Pokoj byl dostatečně prostorný, součástí pokoje byla také vlastní koupelna se sprchovým koutem a malou kuchyňkou. Cenově se pohodlně vejdete do 2 tisíc Kč pro dva na jednu noc.

Výběru hotelu jsme litovali pouze jednou jedinkrát, a to druhý den, když jsme museli brzy z rána vstávat na vlak do Florencie. Jelikož jsme vstávali ještě za tmy, metro nebylo v provozu a museli jsme pěšky na místní ranní autobus, který byl o dobrých pár ulic dále. V tu chvíli jsme byli trochu pod tlakem, jelikož jsme procházeli sami po tmě opuštěnými ulicemi, neuměli se zorientovat mezi italskými nápisy a ke všemu neměli moc času na rozmýšlenou.

TIP: Pokud plánujete dovolenou v Miláně, rozhodně si přispěte. Rezervujte si hotel se snídaní a v klidu beze spěchu si vychutnejte dopolední město.

Milán – město kontrastů

Mnoho lidí si Itálii idealizuje jako romantické a naprosto bezpečné místo. Bohužel tomu tak není, tedy rozhodně nejde říct, že by byla stoprocentně bezpečná nebo bezchybná. Velkým problémem, se kterým jsme se my osobně za ten víkend setkali, jsou turistické pasti, zloději a velký nepořádek.

Nechceme vás od dovolené odradit, Itálie je krásná – vždy je ale lepší myslet i na tuto stránku a být připraven, že ne vždy se vše na dovolené podaří tak, jak jste si vysnili. Z vlastní zkušenosti bychom doporučili chodit po veřejných vyhrazených cestách, a pokud možno se vyhýbat odlehlým či skrytým místům, zejména v noci – jedním z krizových míst, kde jsme se s těmito problémy setkali, je např. v městském parku Sempione za pevností Sforzesco.

Na druhou stranu to však byla jediná negativní zkušenost, kterou jsme si z Milána odnesli. Cestování metrem bylo velice intuitivní, rychlé a pohodlné, jen navigace trošku zlobila, kvůli čemuž jsme nejednou zabloudili. Doporučujeme si předem pořídit tištěnou mapu a prostudovat si naplánovanou trasu.

Pokud se chcete levně najíst v některé z fastfoodových restaurací, vyhýbejte se těm v památkové zóně. V Miláně a spoustě dalších měst se nachází mnoho fastfoodových restaurací, které fungují spíše na principu turistické pasti – ve dveřích dostanete tištěné menu a než stihnete odmítnout, už stojíte frontu na předražené jídlo, které jste původně vlastně ani nechtěli.

Z Milána do Florencie – nejkrásnější vzpomínka

Ty vůbec nejkrásnější vzpomínky máme na renesanční Florencii. Přestože jsme si prvně vyčítali brzký odjezd z Milána, nakonec jsme byli rádi, že jsme do Florencie přijeli ještě před polednem a stihli si tak všechna místa v klidu projít.

Do Florencie jsme jeli vlakem, přičemž cesta z velkolepého vlakového nádraží v Miláně trvala okolo 2 hodin rychlé jízdy (téměř bez zastavování) a vyšla nás na zhruba 1 400 Kč. Oproti vlakům u nás to byl opravdu zážitek – rychlovlaky jezdily opravdu tiše, svou rychlostí a lehkostí připomínali spíše letadlo a navíc jezdily na čas, stejně jako vlaky ve Švýcarsku.

Z vlakového nádraží Firenze S. M. Novella jsme se vydali pěšky rovnou na okružnou vycházku městem. První, co nás na Florencii uchvátilo, byla její umělecká stránka, kterou se od našich českých měst razantně lišila – monstrózně veliká vrata, soškami zdobené klepátka a kliky či pozlacené schránky na poštu. Prakticky každý druhý „dům“ byl buďto rodištěm nějakého umělce, nebo historickým palácem některého z mnoha šlechtických rodů.

Přešli jsme přes most Santa Trinita, abychom si prohlédli nedaleký palác Pitti, a romantickou uličkou Costa S. Giorgio se vydali na výšlap k pevnosti Belvedere. Bohužel, když jsme celí vysílení a zpocení dorazili do cíle, zjistili jsme, že je pevnost ještě zavřená a navíc se za vstup platí, s čímž jsme nepočítali. Museli jsme se tedy smířit s tím, že zahrady Giardino di Boboli ani výhled na Florencii neuvidíme, a jít dál.

Jelikož jsme měli dostatek času a bylo nám líto se hned vracet zpátky, rozhodli jsme se ve výšlapu pokračovat – naprosto spontánně jsme se vydali po horké cestičce Via di Belvedere na Michelangelovo náměstí. Cesta nám zabrala zhruba 20 minut chůze, přičemž půl cesty jsme scházeli z kopce, druhou půlku pak stoupali zase do kopce, jelikož náměstí se nachází na vrcholku.

Přestože jsme byli dehydratovaní a myšlenkami někde na klimatizovaném pokoji, stálo to za to. Odměnou nám pak byla nejen nádherná socha Davida, ale především nezapomenutelný výhled na Florencii, kterým jsme se dokázali kochat opravdu dlouho. Na náměstí se také nacházely trhy se suvenýry – koupit jste si mohli např. turistické magnetky, vtipná trička nebo dokonce koberce s motivy slavných obrazů.

Po výšlapu jsme se vrátili přes most Ponte alle Grazie na druhou stranu města. Ještě, než jsme však došli k bazilice Santa Croce, jsme si museli odskočit – naštěstí byly jen pár metrů od baziliky veřejné toalety. Poplatek za použití toalet nás vyšel na 1 euro a oproti veřejným toaletám v Česku bylo prostředí opravdu pěkné a čisté.

Od baziliky Santa Croce jsme vyrazili směrem k nalezinci neviňátek (Ospedale degli Innocenti) a odtud již k hlavní hvězdě města, gigantické katedrále Santa Maria del Fiore. Katedrála je naštěstí natolik velká, že ji uvidíte prakticky odkudkoliv, takže se nemusíte bát, že byste zabloudili.

Když jsme dorazili na náměstí s bazilikou, zvonicí a baptisteriem San Giovanni, byli jsme již opravdu blízko omdlení a potřebovali se co nejdříve napít. Bohužel jsme na náměstí nenašli nic jiného než předražené turistické obchody se suvenýry a stánky se zmrzlinou a naše dobrá nálada se začala pomalu ale jistě vytrácet.

Ještě než jsme se však vydali hledat místo, kam bychom se mohli před horkem alespoň na chvíli schovat a něco dobrého si vychutnat, jsme si udělali menší obhlídku náměstí della Signoria. Mít takové místo i u nás, pravděpodobně bychom tam trávili většinu volného času. Šlo o jedinečně nádherné náměstí s palácem Vecchio a Neptunovou fontánou, obklopené řadou překrásně propracovaných soch.

Kdo se alespoň trochu zajímá o historii umění, zajisté by tohle místo neměl při návštěvě Florencie vynechat. Jaké sochy lze na náměstí konkrétně spatřit?

• Michelangelův David (replika)
• Herkules a Cacus
• Perseus s hlavou Medúzy
• Únos Sabinek
• Herkules bojující s kentauren Nessem
• Jezdecká socha Cosima I. Medicejského

Před definitivním kolapsem nás zachránila až skvělá pizzerie Trattoria Vecchio Mercato, kde jsme se ihned osvěžili, a jelikož již byl čas oběda, tak jsme si rovnou objednali i domácí prosciutto pizzu přímo z pece. Až na hlučné turisty u vedlejšího stolu jsme byli s podnikem nad míru spokojení a rozhodně doporučujeme všem, kdo ve Florencii hledají výbornou pizzu za dobrou cenu. Pro představu, cenově nás pizza vyšla na necelých 7 euro.

Druhé ubytování – nepříjemná zkušenost na dálnici

Město jsme si již prošli a tak nám nezbylo nic jiného než se jet ubytovat do v pořadí druhého hotelu. Jelikož ubytování Florencie nabízí za poměrně vysoké ceny, volili jsme hotel mimo centrum města – konkrétně The Gate Hotel vzdálený zhruba 12 kilometrů od florentského vlakového nádraží. A právě to byla ta chyba.

Když jsme si hotel vybírali, dostatečně jsme si neprohlídli lokalitu, v níž se nacházel, a při příjezdu nás tak čekalo nemilé překvapení. Z florentského nádraží Firenze S. M. Novella jsme se vlakem přemístili na Pratignone, opuštěnou zastávku uprostřed ničeho, kde naším jediným společníkem byly pouze hlasité kobylky a všudypřítomný strach.

Nevzdávali jsme se však a dle navigace se vydali hledat hotel, který měl být nějakých 40 minut chůze od nás. Po pár minutách chůze jsme však zjistili, že jsme se ocitli uprostřed dálnice, odkud jsme neměli sebemenší šanci dostat se na hotel po svých.

Uvízli jsme sami, se zavazadly, na dálnici, kde nás míjelo jedno drahé auto za druhým, a jedinou stopou po dalších lidech byla hromada odpadků v křoví. Přestože jsme se tomu zprvu bránili, nakonec nám nezbylo nic jiného, než si připlatit za odvoz – za pár minut si už pro nás přijel pán z Uber, který nás velmi rychle (Italové se s tím opravdu nemažou) převezl do cíle.

Tím to však zdaleka nekončilo. Hotel na nás nepůsobil zrovna dvakrát pohodlně, nešlo o žádný krásný italský architektonický počin, nýbrž o menší betonový mrakodrap. Rozhodně nedoporučujeme párům, které by ve Florencii chtěli strávit líbánky a chtěli na ubytování ušetřit – věřte, raději si připlaťte.

Noc byla horší než ta předešlá, na pokoji jsme měli hmyzí společnost a ještě pár dní poté se škrábali. Přestože jsme v ceně pobytu měli snídani formou bufetu, prakticky jsme se k ní nedostali, jelikož jsme pospíchali na vlak a brzy nás mělo vyzvednout taxi, které nám pomohla přivolat paní z recepce. Alespoň jsme však nakoukli do přeplněné restaurace a pokochali se domácími zákusky a pořádnou náloží šunky přímo od zdroje. Na cestu jsme si s sebou přibalili alespoň malý croissant, abychom do Florencie nepřijeli úplně o hladu.

Taxi z hotelu na nádraží Firenze S. M. Novella nás vyšlo na nějakých 50 euro, tedy v přepočtu na cca 1 200 Kč za cca 25 minut cesty. Ve výsledku se nám tak ubytování pěkně prodražilo, že by i ubytování v centru města vyšlo levněji. Doporučujeme tedy nešetřit a raději si hotel důkladně prohlédnout, včetně lokality.

Poslední zastávka Řím – architektonický ráj a peklo na zemi

Ve Florencii jsme ještě ráno nasedli do vlaku a vydali se na poslední hodinu a půl dlouhou projížďku do cíle naší víkendové cesty – do hlavního města Itálie, Říma. Opět jsme si pro svou cestu vybrali společnost Trenitalia, kde jsme si předem zakoupili jízdenky pohodlně online během pár minut.

Z nádraží Roma Termini jsme vyrazili rovnou směr Forum Romanum, kde nás mělo čekat ono slavné Koloseum a mnoho dalšího. Již cestou jsme se opět utvrdili v tom, že italská města trpí na nepořádek u historických památek a úzké uličky přeplněné auty, taxíky, skútry a dokonce i autobusy (vlastně taková naše Praha). Trochu nás zklamalo, že u většiny památek byly zátarasy, lešení nebo plachty, které docela kazily první dojem.

Jakmile jsme dorazili na náměstí, odkud jsme se plánovali vydat na okruh památkami, museli jsme své plány velmi rychle přehodnotit a raději pokračovat dále do města. Turisty zaplněné Forum Romanum vyloženě praskalo ve švech, nikde se nedalo projít, u památek stály dlouhé fronty a na každém kroku vás obtěžoval nějaký podvodník. Jeden se snažil napálit i nás, a to konkrétně trikem s náramkem „zdarma“ – proč se těmto lidem raději vyhnout rozebírají Kluci z Prahy v jednom ze svých videí na YouTube.

TIP: Pokud si chcete užít Koloseum a další památky i zevnitř, doporučujeme si předem zjistit otevírací dobu a cenu vstupného. Vyhněte se „výhodným“ balíčkům, které ve skutečnosti nabízí předražené ceny. Pokud si chcete památky užít pokud možno v klidu a bez front, vyrazte mimo turistickou sezónu, ideálně dopoledne.

Řím byl opravdu nádherný, minimálně tedy jeho historická část, která nabízí opravdu nespočet monumentálních architektonických a sochařských počinů. Jelikož jsme toho chtěli stihnout co nejvíce a měli jsme na návštěvu Říma jen pár hodin, museli jsme se zdržet prohlídek interiérů, i tak to však stálo za to.

Akorát jsme udělali obrovskou chybu, na kterou si již příště dáme pozor – pro dovolenou v Římě jsme si vybrali tu nejhorší dobu, srpen, nejteplejší měsíc v roce a k tomu turistická sezóna v plném proudu. Pokud si tedy chcete Řím opravdu užít bez davů lidí a front prakticky u každé památky, volte spíše jaro nebo podzim.

Procházka městem nám zabrala nějaké 2 hodiny pěší chůze, zdaleka jsme však neviděli všechno, co jsme měli na seznamu. Co jsme si ovšem nemohli nechat ujít, byla Fontana di Trevi. Bez nadsázky můžeme říct, že jde o jednu z nejkrásnějších fontán na světě. Abyste však tuto krásu mohli vidět opravdu zblízka, musíte počítat s poměrně velkým davem turistů a trpělivě vyčkat, až se uvolní místo. Fontána je striktně hlídána strážníky místní policie, kteří dohlíží na to, aby do fontány nikdo nelezl, neničil ji a neznečišťoval např. házením mincí.

Výhodou Říma je, že se bezplatně můžete podívat i za hranici jiného státu – Vatikánu. Vatikán se nachází přímo v Římě a hranici lze přejít např. v ulici Borgo Santo Spirito, kousek od mostu Viktora Emanuela II.. My jsme k hranici dorazili po jedné hodině odpolední, kdy se už náměstí sv. Petra pomalu ale jistě plnilo turisty.

Tou dobou jsme již byli natolik dehydratovaní, že zbýval opravdu kousek a mohli jsme dopadnout špatně. Naštěstí se jen pár kroků od Vatikánu nachází McDonald’s, který nám (ironicky) zachránil zdraví. Bylo vidět, že jsme nebyli jediní, kdo podcenili sílu italského počasí, jelikož se pobočka plnila turisty prahnoucími po vodě.

Přestože jsme ještě měli v plánu projít si druhou stranu města a zavítat např. do vily Borghese, museli jsme své původní plány opět přehodnotit a přizpůsobit svému fyzickému stavu. Rozhodli jsme se tedy naši cestu předčasně ukončit a svézt se metrem zpět na nádraží, kde ve stínu a v chladu vyčkáme na vlak na letiště. K našemu štěstí mělo metro zrovna výluku, takže jsme museli dál bloudit po městě a až na několikátý pokus našli zastávku, odkud jsme se již mohli svést a na chvíli si oddychnout.

Komplikace na letišti

Do Česka jsme se měli vrátit odpoledne téhož dne letadlem z Říma do Prahy. Jelikož se letiště Leonarda da Vinciho (Fiumicino Aeoporto) nachází nějakých 30 kilometrů od centra města, zvolili jsme nejlevnější variantu a to cestu vlakem, který zastavuje přímo u letiště. Jízdenky nás vyšly v přepočtu na cca 700 Kč, přičemž cesta trvala okolo 30 minut.

Ze začátku to probíhalo prakticky stejně jako v Praze – prošli jsme bezpečnostní kontrolou, uvelebili se v bezcelní zóně a procházeli si místní obchody se suvenýry a cukrovinkami. Jelikož nám do odletu zbývalo poměrně dost času, zašli jsme si na jídlo do KFC, abychom vyzkoušeli, jak se liší od toho našeho.

Postupem času se to však všechno začalo komplikovat. Když jsme hledali náš let na tabuli, nenašli jsme ho. Prostě zmizel. Prošli jsme letiště skrz na skrz, jenže ať jsme hledali na jakékoliv informační tabuli, nikde náš let nebyl oznámen. Nevěděli jsme, čeho se bát víc – že náš let byl zrušen a my tu zůstaneme o den více bez rezervovaného noclehu, nebo že letadlo odletělo bez nás a my přišli o letenky.

Když jsme hledali pomoc, narazili jsme na další komplikaci, a to tu, že jsme prakticky nedokázali najít někoho, kdo by hovořil anglicky a věděl, jak nám pomoci. Ptali jsme se snad každého v uniformě, na koho jsme narazili, chtěli jsme najít informace, kde by nám řekli více, a každý nás navedl někam jinam. Když už jsme byli strachy bez sebe a začali se připravovat na nocování na letišti, náš let se objevil zpátky na tabuli a nám se oddychlo. Měl jen pár hodinové zpoždění.

Těch pár hodin čekání jsme už raději strávili u gatu, abychom v případě dřívějšího odletu nezačali znovu zmatkovat. Čas jsme si krátili pozorováním letadel a koukáním na seriál v mobilu. Nakonec jsme neodolali a utratili i poslední drobné za čokoládu Kinder, abychom si z Itálie alespoň něco odvezli.

Jelikož jsme si před dovolenou sjednali cestovní pojištění u Direct pojišťovny, měli jsme nárok na kompenzaci za zpožděný let, případně vstup do letištního salónku zdarma. Ten jsme však bohužel nestihli využít, tudíž jsme nakonec obdrželi finanční kompenzaci ve výši 1 000 Kč – 500 Kč za každého. Pojistnou událost jsme uplatnili tak, že jsme včas nafotili zpoždění na tabuli a zaslali pojišťovně spolu s původním časem odletu.

Nakonec však všechno dobře dopadlo a ještě tentýž večer jsme se bezpečně vrátili do Prahy. I přes všechny komplikace a nástrahy, které nám Itálie připravila, jsme si víkend v Itálii moc užili a určitě si to někdy zopakujeme – příště ale poučeni ze svých chyb a lépe připraveni.

Náš vzkaz na závěr – co bychom vám (ne)doporučili

Z dovolené v Itálii jsme si mnohé odnesli, a to jak dobré vzpomínky, tak i důležitá ponaučení, o která bychom se s vámi chtěli na závěr tohoto článku podělit.

Vyplatí se letět na víkend do Itálie?
Určitě ano. Nečekejte však, že stihnete projít opravdu všechno. Ideálně si vyhraďte jedno nebo dvě města, abyste měli na každé dostatek času. Pokud plánujete dovolenou v Římě, zvažte celý víkend v Římě.

Za kolik se lze dopravovat po Itálii MHD?
Osobně jsme za cestování po Itálii (nepočítaje jízdenky na metro) dali něco přes 4,5 tisíce korun. Nejdráž vyjde taxi a Uber, stejně tak si připlatíte i za rychlovlaky. Za cestování vlakem se však vyplatí utratit o něco více, jelikož se dopravíte přes půl Itálie opravdu rychle a pohodlně.

Kde se stravovat v Itálii?
Mimo turistické restaurace. Dobrým podnikem poblíž památek za relativně nízké ceny je např. pizzerie Trattoria Vecchio Mercato. Za návštěvu však stojí i fastfoody typu KFC, Burger King atd.. Konkrétně KFC nabízí větší a chutnější nabídku než v ČR – vychutnat si můžete třeba bramborovou kaši, kuřecí popcorn či domácí zmrzlinu.

Kde nakupovat v Itálii?
My jsme nakupovali v supermarketech Penny – ty lze najít i v historické části poblíž památek. Obchody jsou velmi podobné těm našim, jen o něco luxusnější. Pokud máte chuť na něco sladkého, nebo chcete po cestě něco ukusovat, navštivte místní pekárnu. Zmrzlinu Gelato si můžete vychutnat prakticky na každém rohu, my zkusili např. tu před Castello Sforzesco. Pokud jste na sladké, určitě si v Itálii vyberete.

Kde koupit suvenýry v Itálii?
V Itálii najdete suvenýry prakticky na každém kroku, minimálně v turistických oblastech. Pokud si chcete, stejně jako my, odvézt třeba magnetku nebo podobnou vzpomínku, nekupujte u prvního stánku, který uvidíte. Projděte si vícero míst a případně se vraťte tam, kde byly suvenýry nejlevnější. Na velmi vytížených místech (např. Michelangelovo náměstí) mohou být suvenýry výrazně dražší oproti těm, na které narazíte na ulici.

Kdy letět do Itálie?
Pokud vám nevadí horko, dusno a davy turistů, můžete klidně i v srpnu. Z vlastní zkušenosti to však nedoporučujeme už kvůli frontám u památek, méně soukromí a velkému riziku dehydratace. Ideálním obdobím pro návštěvu Itálie je mimo turistickou sezónu a mimo letní prázdniny – tedy na jaře nebo na podzim.

Podle čeho si vybírat ubytování?
Chápeme, že mnozí z vás budou hledat ubytování čistě na základě ceny. Pro své vlastní pohodlí a bezpečnost si však vždy pečlivě prostudujte nabídky jednotlivých hotelů a prozkoumejte lokalitu hotelu – přesvědčte se, zda se máte na hotel jak dostat, jak často jezdí MHD, jak daleko je od konkrétního bodu, případně za kolik zde jezdí taxi. Nikdy nevybírejte nejlevnější hotel jen kvůli ceny, aniž byste se nejprve podívali, jak hotel vypadá a co nabízí.

S výběrem vhodného ubytování vám pomůže Booking.

Dávejte na sebe pozor a nepodceňujte pitný režim

Na vlastní kůži jsme zažili, jak zrádné může být italské léto, obzvlášť v srpnu. Teploty se snadno vyšplhají nad 35 °C, slunce pálí i ve stínu. Přestože jsme měli pocit, že to zvládneme, většinu dovolené jsme bojovali s únavou, bolestí hlavy a slabostí, tedy typickými příznaky dehydratace a úpalu. Proto vám chceme poradit, co bychom dnes už rozhodně udělali jinak.

Nepodceňujte pitný režim. Obecně se doporučuje vypít alespoň 2,5–3 litry vody denně, při fyzické aktivitě a vysokých teplotách klidně i více. Na celodenní výlet si s sebou vezměte minimálně 2 litry vody na osobu, ideálně rozdělené do menších lahví. Pravidelně doplňujte tekutiny, i když nemáte pocit žízně. Kdekoliv máte možnost, napijte se a opláchněte si obličej.

Jak se chránit?

• noste pokrývku hlavy a sluneční brýle
• vyhýbejte se polednímu slunci mezi 11. a 16. hodinou
• nečekejte s pitím, až budete mít žízeň – to už je první známka dehydratace
• pokud víte, že budete dlouho venku, vezměte si i iontový nápoj nebo minerálku

Co dělat při úpalu / úžehu? Pokud se začnete cítit slabí, bolí vás hlava, motá se vám hlava, máte nevolnost nebo zimnici, okamžitě vyhledejte stín nebo chladné místo. Svlékněte přebytečné vrstvy oblečení, osvěžte se studenou vodou, chlaďte si čelo a šíji, a hlavně pijte po malých doušcích vodu nebo iontové nápoje. Pokud příznaky neustupují, raději vyhledejte lékaře.

My už si příště dáme větší pozor a totéž doporučujeme i vám. Slunce v Itálii je krásné, ale neúprosné.

---